Navigace

Obsah

Městečko nacházející se 11 km východně od Plané na silnici do Konstantinových Lázní. První zmínka je v listině z roku 1257 přimdského purkrabího Ratmíra z rodu Švamberků. V současné době sídlo obecního úřadu. Rozloha 3 876 ha, počet obyvatel s přilehlými obcemi 346, z toho samotné městečko má obyvatel 249. 
K obci náleží osady Vysoké Jamné -
počet obyvatel 26 (první zmínka r. 1208), Domaslav - počet obyvatel 26 (r. 1227), Stan - počet obyvatel 28 (r. 1355), Hanov - počet obyvatel 16 (r. 1367), Vrbice u Bezdružic - počet obyvatel 1 (r. 1367),
Dolní Víska - počet obyvatel 0, pouze přechodně 2 (r.1654). Dále k obci náležely dnes již neexistující osady - Kopáčov, Tisvice, Křivoústy - zaniklé v 16. století, Domaslavičky, Milkov, Horní Víska -
zaniklé v 50. a 60. letech 20. století.
Dřívější názvy obce - v první písemné zmínce Lezchow, pozdější Lestcow, Lestkow, počeštěné Leskowie, Lestkowo, poněmčené Leskau, Leskow, za první republiky v německých dokumentech
Leskau, v českých Leškov

Již při první zmínce o obci je Lestkov majetkem rodu Švamberků, kdy v listinách je často zmiňovaná Lestkovská linie rodu. Tito obývali lestkovskou tvrz,o níž je zmínka na listině z roku 1456. Avšak již na listinách z let 1546 a 1570 není o tvrzi ani zmínka.

Proto místo bývalé tvrze lze jen přibližně umístit do míst za bývalou budovou radnice, jak naznačuje mapka městečka z roku 1793. Od Švamberků se vztahuje i erb městečka tvořící heraldicky kráčející labuť na třech zelených návrších v červeném poli. Kdy pahorky symbolizují tři linie Švamberků - Škviřín u Boru, Wolfstein a Švamberk.
Přesný rok povýšení obce na městečko není znám, ale lze jej zasadit do poloviny 15. století. Za majetku Švamberků městečku roku 1473 udělil Bohuslav právo svobodných odkazů a stěhování.
K nejznámějším majitelům Lestkova patřil Jan Rulant z Lestkova a Švamberka, který byl hejtmanem plzeňského kraje. Vlastnil Lestkov od roku 1397 do husitských válek. Posledním Švamberkem byl Jan Bedřich, který zemřel r. 1659. Pak Lestkov vlastnili
hrabata z Heisensteinu, která jej r. 1712 prodala knížeti Maxmiliánu Karlovi zu Löwenstein. Jejich rod vlastnil městečko až do roku 1945. Roku 1506 získalo městečko právo týdenního trhu. O rok později městečko vyhořelo a tak získalo r. 1508 právo svobodného obchodu a privilegium
správy a výkonu soudnictví. Roku 1524 obdrželo městečko varné právo a r. 1527 povolení na dva jarmarky.
Výraznou dominantou je v současné době pomalu se opravující kostel sv. Prokopa stojící uprostřed městečka. První zmínka o kostele je z roku 1375, kdy patronátní právo drželi Švamberkové a místo faráře zastával Jan ze Švamberka. V 17. století byl kostel ve velmi špatném stavu a tak roku 1647 nechal farář Kašpar Haas část kostela strhnout. Tento stav přetrvával až do velké rekonstrukce v letech 1739 - 40 a následné opravy v roce 1780. Při těchto opravách byl kostel barokně přestavěn téměř celý, takže původní středověké zdivo se dochovalo pouze na nároží věže, kde je dosud patrno. Kostel ve své historii prošel období protestantství, ale pak byl po opravách znovu katolicky vysvěcen. Mobiliář kostela pocházel z let 1720 - 1730, v současné době je rozmístěn částečně v kostele v Domaslavi a část v depozitáři plzeňského biskupství. U kostela se v říjnu 1993 zřítil
krov lodě a v současné době jsou jen částečně zajištěny zdi. Kostel tvoří obdélná loď se segmentovitě vypouklými středy bočních stěn, na kterou navazuje presbitář ukončený třemi stěnami šestiúhelníka.
K němu přiléhá čtvercová věž s jehlancovou střechou a lucernou. Kříž z věže ulomil
silný vítr v roce 1972, kdy bylo nalezeno pouzdro s dokumenty z poslední opravy.V říjnu 2009 byla vyzdvižena zcela nová báň na věž. Okolo kostela se nacházel původní hřbitov, kdy roku 1683 byl založen nový hřbitov v okolí nyní již neexistující kaple sv.
Jana Křtitele. Starý hřbitov byl při poslední opravě kostela v roce 1780 zrušen a část náhrobků přenesena na nový hřbitov.
K dalším dominantám obce patří budova bývalé školy na náměstíčku. Současná budova byla postavena roku 1876 nákladem 16 400 Guldenů. Byla postavena na místě staré školní budovy zmiňované již roku 1679. Školství v obci zaniklo v roce 1999, kdy byla zrušena i jednotřídka provozovaná v budově nového obecního úřadu.
Ke kulturním památkám přímo v Lestkově lze přiřadit budovu špýcharu u čp. 84, dále sochu sv. Antonína Paduánského stojícího před budovou bývalé školy a sochu sv.Dominika v stromořadí na náměstíčku. K památkám v okolních osadách lze jistě přiřadit v současné době také opravovaný  kostel sv. Jakuba Většího v Domaslavi, smírčí kříž ve Vrbici u Bezdružic, kapličku ve Vysokém Jamném, boží muka za osadou Stan, křížek v Hanově a Dolní Vísce.

Text zpracoval Jiří Kořínek